ISBN: 80-902473-8-2, Formát: A4, Počet stran: 136
Témata:
1. Ekologie jako věda, její definice, třídění, charakteristika ekologických přístupů, význam ekologie pro řešení problematiky životního prostředí
2. Organismus a prostředí, ekologická přizpůsobivost
3. Charakteristika vztahů základních skupin organismů k prostředí
4. Zdroj a význam světla a tepla pro organismy
5. Atmosféra, její fyzikální a chemická charakteristika, význam pro život, podnebí, počasí
6. Hydrosféra, její charakteristika, význam pro život, různost vodního prostředí (ukázka)
7. Litosféra, charakteristika z hlediska jejího vývoje, geologický cyklus
8. Pedosféra, vznik a vývoj, druhy a typy půd, udržování půdní úrodnosti
9. Vývoj života ve vztazích k prostředí
10. Populace, její charakteristické znaky, regulace vztahů uvnitř populace, nika
11. Vztahy mezi populacemi
12. Společenstva a jejich uspořádanost
13. Ekosystém, jeho stavba a funkce
14. Porovnání ekosystému suchozemského a vodního, produkce ekosystému
15. Agroekosystémy, porovnání ekosystému přírodního a umělého
16. Biogeochemické cykly, příklady - podle schématu
17. Biomy - vegetační pásy
18. Vegetační stupně a příklady v naší přírodě
19. Vývoj ekosystému - sukcese, klimax, příklady
20. Charakteristika přírodních poměrů České republiky
21. Člověk, jeho vývoj ve vztahu k prostředí
22. Biologické požadavky člověka na prostředí, stres
23. Zdraví a nemoc, negativní vlivy prostředí na člověka, civilizační choroby
24. Podstata dědičnosti, mutace ve vztahu k prostředí
25. Ochrana zdraví, hygienické normy a jejich určování
26. Lidská populace, její vývoj, nerovnoměrnost vývoje
27. ®ivotní prostředí člověka, charakteristika, jeho složky a stránky, typy a druhy, rozsah životního prostředí
28. Přírodní zdroje, jejich klasifikace a využívání
29. Energetika ve vztahu k prostředí, různé zdroje energie
30. Doprava a průmysl ve vztahu k prostředí
31. Zemědělství a lesnictví ve vztahu k prostředí
32. Vliv urbanizace na prostředí problémy životního prostředí měst
33. Ekologické problémy spojené s rekreací a s venkovem. Význam rekreace pro člověka a společnost
34. Odpady, jejich klasifikace
35. Problémy ohrožení ovzduší
36. Znečišťování zdrojů sladké vody
37. Ohrožení půdy, problémy kvantity a kvality zemědělských půd
38. Ohroženi genofondu
39. Fyzikální negativní jevy v prostředí
40. Hodnocení prostředí
41. Různé typy krajin, jejich využívání a změny
42. Vědecko-technické možnosti a způsoby řešení ekologických problémů
43. Ekonomické aspekty péče o životní prostředí
44. Právní nástroje péče o životní prostředí
45. Organizace a řízení péče o životní prostředí
46. Mezinárodní aspekty péče o životní prostředí
47. Ochrana přírody obecná a zvláštní
48. Postoje k prostředí, charakteristika a význam ekologického vzdělávání a význam nevládních organizací zaměřených k ochraně životního prostředí
49. Přehled globálních ekologických problémů lidstva
50. Systémový přístup k řešení ekologických problémů, trvale udržitelný rozvoj
6. Hydrosféra, její charakteristika, význam pro život, různost vodního prostředí
Voda tvoří hydrosféru, jejíž součástí jsou oceány, moře i veškerá voda povrchová (tekoucí, stojatá, i ve formě ledu a sněhu, vodu v ovzduší = atmosférická, i voda v tělech organismů a podzemní. Voda světového oceánu tvoří 97 % veškeré vody na Zemi (2 % v ledovcích, 1 % sladká voda – řeky jezera).
Chemické složení vody (H2O) – dva atomy vodíku a jeden atom kyslíku. Molekuly vody vytvářejí mezi sebou pevné vazby, které dále ovlivňují její fyzikální a chemické vlastnosti. Díky pevným vazbám mezi molekulami vody se při normálním tlaku udrží její pevné skupenství až od 0 do 100 stupňů C (největší hustotu má voda při plus 4 °C – anomálie vody).
Voda se na naší planetě nevyskytuje takřka nikde v čistém stavu (tj. jako voda destilovaná). Vždy jsou v ní různé příměsi a rozpuštěny sloučeniny. Nejvíce chloridy, sírany, bromidy a uhličitany. Největší zásobárnou vody je oceán. V mořské vodě je rozpuštěna řada solí – hlavně ch1ór, sodík, hořčík, síra, draslík a vápník.
Vznik vody: za velké množství vody vděčíme především postupnému odvodňování zemského nitra. Během miliardy let se z hornin, které se dostávali na povrch, uvolňovala do ovzduší voda. Při chladnutí měnila voda skupenství a postupným vysrážením vznikly oceány, řeky jezera a později i ledovce.
Význam vody: Voda a její koloběh úzce souvisí s procesy v atmosféře. Oceán je obrovským rezervoárem tepla, které získává ze slunečního záření. Se zpožděním několika měsíců až desetiletí ho opět uvolňuje do atmosféry. Pohyb odlišně teplých vodních mas je jedním z hnacích kol klimatického stroje (koloběh vody).
Blízkost oceánu také výrazně ovlivňuje místní klima (oceánské a pevninské podnebí). Kromě této základní funkce má voda význam také pro živé organismy, neboť je jednou ze základních stavebních látek živých těl. 0rganismy obvykle obsahují 60 až 99 % vody. Na nedostatek vody jsou různé organismy různé citlivé. Mezi organismy s velmi malou spotřebou vody patří hmyz živící se obilím, naopak velkou spotřebu mají vodní organismy i některé kulturní plodiny (např. pšenice).
Voda je v přírodě v neustálém oběhu, jehož základem je vypařování vody (především z povrchu oceánů) a následující srážky. Energii potřebnou pro oběh vody poskytuje sluneční záření.
Voda srážková a povrchová. Voda stojatá a tekoucí. 0rganismy jsou přizpůsobeny stavem svého těla i způsobem života množství vody v prostředí, kde žijí. Změnám vlhkosti prostředí se přizpůsobují postupně, nejnebezpečnější jsou vždy náhlé změny vlhkosti.
Období nedostatku představuje také zima, kdy je voda v pevném stavu a je pro organismy nedostupná.
Povrchové vody – voda z řek, jezer, bažin rašelinišť a vodních nádrží.
Podpovrchové vody – půdní voda (vytváří souvislou vodní hladinu) a voda podzemní (dutiny, pukliny, póry – stváří souvislou vodni hladinu)
V ovzduší – vodní páry, vodní kapky, ledové krystalky.
Většina vody na Zemi je slaná (mořská voda má salinitu 3,5 %, sladká méně než 0,5 % – v teplých mořích vyšší salinita – méně života, méně řas, záleží na tom také barva vody – v teplejších mořích – modrá, v chladnějších – zelená). Sladká necelá 3 % (z toho 2 % vázána ve věčném ledu a sněhu).
Pro člověka tedy využitelné necelé l % pozemské vody – z toho většinu (0,6 %) voda podpovrchová.
Voda v organismech působí jako rozpouštědlo, účastní se i biochemických reakcí (přeměny látek), vyztužuje a vzpružuje jejich těla a ovlivňuje tepelnou regulaci organismů. Mezi organismy a prostředím dochází k neustálé méně vody. Některým organismům přináší potravu. Z těl organismů odnáší škodlivé zplodiny dálkové výměny. Pro řadu druhů je jediným a hlavním životním prostředím. Tzn. voda představuje pro organismy nezbytnou podmínku života.
Podle toho, kde žijí, rozdělujeme
Sladká voda je důležitou složkou životního prostředí. Její spotřeba neustále stoupá. V posledních 50-ti 1etech stoupla čtyřikrát.
Stabilní roční odtok. Množství, které koloběh vody dovoluje opakovatelně použít, představuje jen tu část, která se každodenně vrací z pevnin do oceánů – tedy asi jen 40. tis km3 vody ročně. Toto množství nazýváme stabilní roční odtok. Všechnu tuto vodu nemohou rostliny, živočichové a člověk využít, protože největší podíl odteče prudkých deštích (26. tis. km3) v podobě přívalových vod, další část odteče řekami a potoky z neobydlených oblastí. (5. tis. km3). To znamená, že člověk může každoročně využít asi 9 tis. km3.
Roční spotřeba vody na osobu. Odhaduje se, že na světě činí roční spotřeba na osobu – 7–8 tis. m3. Celosvětová spotřeba vody pro obyvatelstvo – 4 tis. km3, což je méně než polovina vody, kterou můžeme odebírat.
Zdroje veškeré vody na Zemi jsou rozděleny nerovnoměrně – oceány, pouště, polopouště atd.
Také zdroje využitelné sladké vody rozloženy nerovnoměrně – oblasti s nadbytkem využitelné sladké vody např. Kanada, oblasti suché – např. v Africe. Česká republika – nepatří ke srážkově chudým oblastem, ale ve skutečnosti jsou srážky našim jediným zdrojem vody – protože přítok řekami ze sousedních zemí je zanedbatelný.
+420 602 586 411
radekvesely@centrum.cz
