ISBN: 80-86376-31-1, Formát: A4, Počet stran: 178
Úvod
Znalosti z chemie patří k pilířům znalostí studentů ucházejících se o studium na vysokou školu. Tento požadavek je v souladu s významem poznatků, které značnou měrou prohlubují naše znalosti o hmotě a změnách kterým tato hmota podléhá. V neposlední řadě pak rozvoj některých hraničních oborů, jakými jsou biochemie a bioorganická chemie, umožnily prohloubení našich znalostí o stavbě živých soustav a o dějích, které v nich probíhají. Tyto poznatky využívají jak biologové a pracovníci v medicínských, veterinárních a farmaceutických oborech.
Kniha, kterou dostáváte právě do rukou, podává studentům ucelenou a přehlednou formou učivo středoškolské chemie. Jejím cílem není nahradit stávající středoškolské učebnice, ale vhodně je doplnit, utřídit látku, která bývá často značně roztříštěná a tím nepřehledná. Při výběru jednotlivých faktů jsem kladl důraz zejména na ty pasáže středoškolské chemie, které se objevují s vyšší pravděpodobností na přijímacích zkouškách, a které podle zkušeností z korespondenčních kurzů, které již několik let vedu, dělají studentům větší nesnáze. Měla by se tedy tato kniha stát užitečnou pomůckou v přípravě k přijímacím zkouškám na přírodovědecké, lékařské, farmaceutické a veterinární fakulty.
Zda a jak se podařilo tyto, dozajista nesmělé, cíle naplnit, to ponechám na posouzení vás, čtenářů. Uvítám rovněž veškeré ohlasy a připomínky, které pomohou toto dílo doplnit a zkvalitnit. Věřím, že vám tato kniha vydatně pomůže k vykonání jednoho z velmi důležitých kroků vašeho života.
OBSAH
1. Obecná a anorganická chemie
1. 2. Přehled základních pojmů složení hmoty
1. 2. Stavba atomu
1. 3. Molekuly
1. 4. Chemické vzorce
1. 5. Chemické reakce
1. 6. Chemické rovnováhy a výpočet pH
1. 6. Základy názvosloví anorganických sloučenin
1. 7. Prvky s
1. 7. 1. Alkalické kovy (prvky s1 = prvky I.A skupiny)
1. 7. 2. Kovy alkalických zemin (prvky s2 = prvky II.A skupiny)
1. 7. 3. Vodík
1. 8. Prvky p
1. 8. 1. Vzácné plyny (prvky p6)
1. 8. 2. Halogeny - prvky p5
1. 8. 3. Chalkogeny - prvky p4
1. 8. 3. 1. Kyslík
1. 8. 3. 2. Síra
1. 9. Prvky skupiny dusíku - prvky p3
1. 9. 1. Dusík
1. 9. 2. Fosfor
1. 10. Prvky skupiny uhlíku - prvky p2
1. 10. 1. Uhlík
1. 10. 2. Křemík
1. 10. 3. Cín
1. 10. 4. Olovo
1. 11. Prvky skupiny boru - prvky p1
1. 11. 1. Bor
1. 11. 2. Hliník
1. 13. Chemie vybraných prvků-d
1. 13. 1. Titan
1. 13. 2. Vanad
1. 13. 3. Chrom
1. 13. 4. Mangan
1. 13. 5. ®elezo
1. 13. 6. Kobalt a nikl
1. 13. 7. Molybden a wolfram
1. 13. 8. Platinové kovy
1. 13. 9. Měď, stříbro, zlato
1. 13. 10. Zinek, kadmium, rtuť
1. 14. Chemie f-prvků
2. Chemie organických sloučenin
2. 1. Obecné základy organické chemie
2. 1. 1. Podstata vazeb v organických sloučeninách
2. 1. 2. Struktura organických sloučenin
2. 1. 3. Klasifikace organických sloučenin
2. 1. 4. Efekty substituentů a mechanizmy posunů elektronů
2. 1. 5. Mechanizmy reakcí organických sloučenin
2. 2. Uhlovodíky nasycené - alkany, cykloalkany
2. 3. Uhlovodíky s dvojnými vazbami, alkeny
2. 4. Uhlovodíky s trojnými vazbami, alkiny
2. 5. Aromatické uhlovodíky (areny - Ar)
2. 6. Surovinová základna organické chemie
2. 7. Deriváty uhlovodíků
2. 7. 1. Halogenderiváty uhlovodíků
2. 7. 2. Organokovové sloučeniny
2. 7. 3. Hydroxyderiváty uhlovodíků (alkoholy a fenoly)
2. 7. 4. Aldehydy
2. 7. 5. Ketony
2. 7. 6. Karboxylové kyseliny
2. 7. 7. Substituční deriváty karboxylových kyselin
2. 7. 7. 1. Halogenkyseliny
2. 7. 7. 2. Hydroxykyseliny
2. 7. 7. 3. Oxokyseliny
2. 7. 7. 4. Aminokyseliny
2. 7. 8. Funkční deriváty karboxylových kyselin
2. 8. Deriváty kyseliny uhličité
2. 8. 1. Fosgen
2. 8. 2. Močovina
2. 9. Dusíkaté sloučeniny
2. 9. 1. Aminy
2. 9. 2. Diazoniové soli
2. 9. 3. Diazomethan
2. 9. 4. Nitrolátky
2. 10. Heterocyklické sloučeniny
3. Biochemie
3. 1. Enzymy
3. 2. Bílkoviny a jejich metabolizmus
3. 2. Sacharidy a jejich metabolizmus
3. 4. Nukleové kyseliny
2. 8. Deriváty kyseliny uhličité
Kyselinu uhličitou můžeme pokládat za dvojsytnou kyselinu a její hydroxylové skupiny můžeme nahradit různými substituenty za vzniku stálých derivátů:
Fosgen se získává vedením oxidu uhelnatého a chloru přes aktivní uhlí při teplotě 200 oC nebo při slunečním světle (odtud název fosgen – z řeckého fos = světlo, gennan = tvořit). Fosgen je bezbarvý plyn, slabého zápachu, velmi jedovatý. Chemicky se fosgen chová jako chloridy karboxylových kyselin.
Močovina je nejdůležitější derivát kyseliny uhličité. Technicky se močovina vyrábí zahříváním oxidu uhličitého a amoniaku v autoklávu na 130 oC při tlaku asi 5 MPa. Přitom vzniká karbamid amonný, který pak dehydratuje na močovinu.Močovina je krystalická látka obsažená v moči savců, ryb a obojživelníků. Je to první organická sloučenina, kterou se podařilo připravit uměle z anorganických surovin, a to zahříváním kyanatanu amonného (F. Wőhler, 1828).
Zahříváním nad teplotu tání ztrácí močovina molekulu amoniaku a přechází na tzv. biuret (amid allofanové kyseliny):
Močovina je používána jako přísada do siláže, jako hnojivo, ve farmaceutickém průmyslu je surovinou k přípravě barbiturátů (vznikají reakcí s kyselinou melonovou) a v chemickém průmyslu k výrobě aminoplastů. Reakcí s formaldehydem vznikají za vhodných podmínek aminové pryskyřice.
+420 602 586 411
radekvesely@centrum.cz
